V investicích se odehrává tichá revoluce. Jde o změnu paradigmatu, která bude mít zásadní vliv na společnosti, krajiny a naléhavé problémy současnosti. Většina lidí si to však ani neuvědomuje.
V tradičním investičním fondu rozhodují o tom, kam investovat kapitál investorů, manažeři fondů. Rozhodují se, jestli koupí akcie firem, jako Saudi Aramco nebo Exxon. Rozhodují se, zda budou investovat do environmentální škodlivých byznysů, jako je uhlí. To platí pro aktivní spravované fondy, ne pro pasivní nebo indexové, které se v uplynulém čase těší mimořádné popularitě. Pasivní fondy jednoduše sledují indexy – například sledovací fond S & P 500 by kupoval akcie každé firmy z indexu, aby odrážel jeho celkovou výkonnost. Na atraktivitě takovým fondem přidává především to, že mají výrazně nižší poplatky než aktivně spravované. Loni došlo v historii financí k obratu. Ve Spojených státech překonaly celkovou hodnotu aktivně spravovaných fondů pasivní fondy. Celosvětově překročily 10 bilionů USD, což je pětinásobné zvýšení z 2 bilionů USD v roce 2007.
Tento zdánlivě nezastavitelný trend má dva hlavní důsledky. Zaprvé, firemní vlastnictví se soustředilo do rukou „velké trojice“ pasivních správců aktiv: BlackRock, Vanguard a State Street. Druhý důsledek se týká společností, které poskytují ukazatele, které tyto pasivní fondy sledují. Když investoři nakupují indexové fondy, efektivně přenášejí svá investiční rozhodnutí na těchto poskytovatelů. Postupně se na trhu vyprofilovaly tři dominantní poskytovatelé, jsou to indexy MSCI, FTSE Russell a S & P Dow Jones.
Po tom, co se do pasivních fondů nalili biliony dolarů, úloha poskytovatelů indexů se změnila. Zatímco v minulosti poskytovaly informace pouze finančním trhem, v současnosti, v časech pasivního investování, se stávají tržními autoritami. Trend naznačuje, že MSCI, FTSE Russell a S & P Dow Jones časem povýší svou roli na de facto nový druh globálních regulátorů.
Rozhodnutí o tom, kdo se objeví v indexech, není jen něco technické nebo objektivně. Zahrnuje to určitou diskrétnost poskytovatelů a výhody pro některé aktéry před ostatními. Stanovením kritérií se určí, kteří hráči se objeví na seznamu, což je delegování politického rozhodnutí. Obzvláště důležité jsou dominantní akciové indexy rozvíjejících se trhů, zejména obecně sledovaný index rozvíjejících se trhů MSCI. Je to seznam velkých a středních společností v 26 zemích včetně Číny, Indie a Mexika. MSCI stanoví normy, které musí země splnit, aby byly do indexu zařazeny. Především musí zahraničním investorům zaručit volný přístup na domácí akciové trhy. Země zahrnuta do indexu znamená, že na její vnitrostátní trh s akciemi bude proudit obrovské množství kapitálu téměř automaticky. Výsledkem je, že MSCI a konkurenční indexy ostatních tří velkých poskytovatelů nyní efektivně řídí globální investiční toky.
Například, když se nedávno přidala Saúdská Arábie na seznam kvalifikovaných zemí pro tyto indexy, předpovědělo se, že to způsobí příliv na saúdskoarabský akciový trh až do výše 40 miliard USD. A když Saudi Aramco, největší světový producent ropy, loni vstoupil na burzu, bylo stejnými třemi poskytovateli indexů okamžitě zařazeny do jejich indexů rozvíjejících se trhů. Miliony investorů na celém světě nyní nevědomky drží akcie této kontroverzní společnosti. Buď prostřednictvím indexových fondů rozvíjejících se trhů nebo penzijních fondů. Když v roce 2018 přidali Čínu do hlavních indexů rozvíjejících se trhů, údajně po silném lobbování Pekingu, očekávalo se, že příliv kapitálu bude řádově větší. Odhadovalo se, že dlouhodobě by do čínských akcií mělo být nalitých až 400 miliard USD.
Příjmy tří dominantních poskytovatelů indexů pocházejí zejména z fondů replikují jejich indexy, protože za privilegium musí platit licenční poplatky. Za rok 2019 MSCI vykázala rekordní příjmy a uvedla, že aktiva sledující jeho indexy byly na historicky nejvyšších hodnotách.
